čtvrtek 21. prosince 2017

2017's MOMENTS

to nejoblíbenější z koncertů za rok 2017, seřazeno podle abecedy. příští rok zase o něco víc, prosím pěkně ♥

Blank Banshee
Kabinet Múz, Brno || 20.9.
 
foto
odpouštím i kabinet narvaný k prasknutí. nevidím nic, ale zato rozhodně slyším.

Deafheaven
Lucerna Music Bar, Praha || 1.5.
spontánní osamělý výlet v rámci pražského fesťáčku deafheaven & pontiak. trochu se bojím, ale víc mám radost. světlo na konci tunelu, euforie, tvrďáctví v pondělí.

Fis
Story, Hranice na Moravě || 3.6.
 
ultimátní zlo. dost možná nejsilnější koncertní zážitek vůbec. výlet do podsvětí, ze kterého se jen těžko škrábe zpátky nahoru. ben frost hadra.

Idles
Off Festival, Katowice || 4.8.
z kategorie vyber si novou oblíbenou kapelu, která zní jako x dalších, ale měj ji z nějakého iracionálního důvodu mnohem radši, než ty ostatní. vyřvané hlasivky v ten nejnabušenější den offu. všechny texty z paměti. well done!

Jessy Lanza
Off Festival, Katowice || 5.8.
diskotéka roku a cuteness overload. rok se s rokem sešel, a pořád bych chtěla být jessy lanza. front row tanečky with the squad. je nám blaze. it means i love you, yeah, yeah

Metz
Futurum Music Bar, Praha || 2.11.
metz & protomartyr - nejkrásnější kombinace kapel. "fuck you all" cesta do Prahy s dvoulitrovkou vína, kterého "máme nějak moc" a dochází kolem Pardubic. bordel, řev, vedro a bolí mě za krkem. asi láska.

Moor Mother & Zonal
Unsound, Kraków || 13.10.
Zonal, aneb: "o tom, jak mě chtěla hudba roztrhat zevnitř". hlasitěji než tak nahlas, že už to víc nejde. připadám si jako v pekle a doteď se mi nedaří předat ten zážitek slovy dál.

Shellac
Off Festival, Katowice || 4.8.
kultovní aura září až ke zvukařovu pultu, kde stojím. zvláštní magie, která funguje až naživo. zdravím dva měsíce, kdy neposlouchám nic jinýho, než shellac. snare drum and i..



+ věci, které si užiju vždycky:
gin&platonic dj sets, or, pacino, acute dose, ██████, silent night

úterý 16. května 2017

co mi duní v hlavě celej jarní semestr ii.

konec školy a začátek zkouškového si už jako obvykle hodlám zpříjemnit pauzou od teorií a sepsáním retrospektivy na můj hudební vkus/nevkus. pokud máš náladu na sondu do mých poslechových návyků od ledna do teď, neváhej a čti dál. 


drake - more life
drake je srdíčko a tahle deska je ještě víc emo než my chemical romance v dobách songů jako helena. už se singly bylo jasné, že tohle pojede pár dní na repeat. je to dlouhý, ale stojí to za to.
I've been down so long it look like up to me / They look up to me / I got fake people showin' fake love to me / Straight up to my face, straight up to my face - už chápete o čem mluvím?

top track: fake love 💔


arca - arca
jakkoliv jsme se mohli bát toho, že arca začne zpívat, myslím, že předčil veškerá očekávání. budu se opakovat a tvrdit, že tahle deska je dar ze samotných nebes, jakkoliv moc může už být přehajpovaná. this is a work of art. na sto procent souhlasím s adélou sobotkovou, která (pokud si dobře pamatuju) dala desce milion z deseti.

 top track: desafío & whip 


 nail polish - authentic living
trošku late on this band wagon, ale pořád relativně novinka. bandcampový objev skrze live session na kexp. jedenáct treků, které se vejdou všechny do dvaceti minut. skvělá nakopávačka na každý ráno. 



idles - brutalism
tak dlouho se fňuká, že ta vaše nová nejoblíbenější kapela hraje jen na festivalech jako pohoda a rock for people, až se rojek smiluje a pozve je na off. tady nějak nemám moc slov. od začátku do konce skvělý, nemůžu se dočkat koncertu.

top track: mother
 

vomitface - hooray for me
další loňský release ke kterému jsem se dostala skrz bandcamp až letos. mám tak trochu slabost pro holky co hrajou na bicí. band next door feels. taky se mi díky nim chce pořád začít na něco hrát (kdy už to konečně přejde?). tahle deska mě doprovází jak na mobilu, tak na ipodu. a to už je co říct.

top track: fat witch


kendrick lamar - damn.
žádné překvapení. rozpačitost která následovala po prvním poslechu HUMBLE. vystřídala adorace po poslechu celé desky. všude se o tom psalo plno. dodám snad jen, že lepší hymnu AFO a výletu na MENU laboratory jsme si nemohli přát.

top track: DNA.


adia victoria - beyond the bloodhounds
"back-porch-blues-swamp-cat-lady-howlin-at-the-moon" je ten nejpřesnější tag, jaký si kdy na last.fm přečtete. adia je magická bytost. jako by vyšla z new age westernovky, o které jste doteď nevěděli, že v ní potřebujete taky žít.

top track: and then you die


charli xcx - number 1 angel
mixtape, kvůli kterému jsme na bytě ladili bbc radio 1 a poslouchali snad tříhodinový pořad s nejhorším rozhlasovým moderátorem pod sluncem, jen abychom si poslechli tři tracky dřív, než vyjdou a stejně z nich byli zklamaní. mixtape, který jsme na bytě hned odsoudili, jen abychom si ho pak pouštěli ze všech možných zdrojů snad obden.
anketní otázka: vyjde charli deska dřív, než budeme mít vnoučata?

top track: roll with me


 
führer goes to hollywood - songs about love, hate and piss
 musím to nějak obhajovat?

(jestli to nemůžete sehnat, hit me up)



and on that bombshell se loučím a nashle zase po létě. 

😻😻😻

středa 25. ledna 2017

girls girls girls | playlist




all-girl bands, nebo alespoň female fronted. playlist, když potřebuješ nakopnout, nebo třeba jen hopsat před zrcadlem. vrchol mojí kytarové obsese zhmotněn. víc k tomu nemám.
🎀🎀🎀








pondělí 9. ledna 2017

co mi duní v hlavě celej podzimní semestr

nejlíp se člověku píše, když má dělat všechno na světě, jen ne psát. takže se v tom nejzkouškovatějším zkouškovém vrhám na další díl oblíbeného seriálu na kittyblogu. tyhle čtyři měsíce se nesly převážně ve znamení znovuobjevení krás kytarového zvuku, takže bylo o něco těžší přijít na desky, které vyšly alespoň o něco blíž současnosti než relationship of command od at the drive-in (v podstatě by tu mohla být napsaná jen tahle, haha). nicméně, našla jsem, duněly, a teď jsou tady.


machinedrum - human energy
jako bych to neříkala. jednoznačně nejposlouchanější deska od léta do teď. začínám mít pocit, že o machinedrumovi je každý můj článek, takže se nebudu stokrát opakovat. s r d í č k a
ještě pořád mě bolí u srdce to, že nám slečna jo z boomkatu nebyla schopná sehnat ten mramorovaný vinyl. fňuk.
vidíte ty vizuálky, jo.

(čistě osobní úchylka, jsou tam samé popíčky/popíči hity)


solange - a seat at the table
první poznámka: obal, který nemůžu vystát. další poznámky: fakt krásná deska, která mě napřed trošku vyděsila počtem tracků - interludes nadělaj svý. jakkoliv teď může být v kurzu osekanější a víc hip forma árenbíčka (abra), velká produkce bude jednoduše vždycky mýmu srdci, jakožto desetiletý fanynce beyoncé a destiny's child, blíž. 
pro tip: poslech ve vaně



emma ruth rundle - marked for death
nejsem bůhvíjaký fanoušek marriages, sólovky emmy jsou ale první věcí, které započaly podzimní až zimní kytarovou smršť. hazy melodie a echo úplně na všem jako by přímo přivolávaly hnusný počasí a já si jen lebedím jak na mě všechno padá. až letos emma přijede, přijedu taky.



warpaint - heads up
postnarozeninová ztráta víry ve vlastní identitu a nuda mě donutila nabarvit si vlasy na růžovo, a tak si teď hraju na jenny lee a jsem mnohem šťastnější. ještě šťastnější bych byla, kdybych vymýšlela stejně super basový linky. holčičejší kapely není.



angel olsen - my woman
sledujete ten trend? já jo. tahle deska mi pořád nějak útíkala, pak seděla dlouho bez přehrání ve složce, až přišel večer, kdy se mi nechtělo spát a hrála třikrát v kuse. láska na první třírázový poslech. už jsem domluvená s alešem, že s ním můžu jet na koncert. juchám

top track: shut up kiss me


steven warwick - nadir
kdo se nechal ukolébat pohodovým a "uživatelsky přívětivým" úvodem, tak pozor. přichází něco, co sama neumím pojmenovat ani vysvětlit, proč mě baví od prvního poslechu. obrázkový album, pěkný rozprávky, výmaz mozku, vszystko.



powell - sport
powell je už od offu prostě zmrd v kšiltovce, který zahrál fakt zmrdsky super set a následně vydal zmrdsky super desku. zatímco poslední zomby proběhnul tak rychle a tak mimo mou trať, že jsme si ani nestačili podat ruce jak moc jsme se nepochopili, zato s powellem je to jako jogging s bff. jak pořád píšu - sportu zdar.



nick cave & the bad seeds - skeleton tree
one more time with feeling mi zlomil srdce.
text už visí tady, já slov nemám.

top track: distant sky


seekersinternational - ragga preservation society ep
pětadvacetiminutová přehlídka party úžasnosti, kterou přežvýkali mimozemšťani.



přišlo mi trochu líto vyškrtat všechny desky, které nejsou tak nové, ale stejně se staly soundtrackem k mému životu na poslední čtyři měsíce. takže snad pro nadšence:
bully - feels like (2015) | metz - ii (2015) | team dresch - personal best (1995)| xiu xiu - plays the music of twin peaks (2016) | chelsea wolfe - abyss (2015)


ve středu mám zkoušku, tak mi držte palce.

pondělí 2. ledna 2017

2016: gigs - shows - koncerty - bordel

skončil další rok, kdy jsem nezačala ani hrát v kapele, ani jsem se nenaučila dělat pořádný techno. omluvou mi ovšem s dovolením bude otřepaná věta: nemám čas. a proč nemám čas? protože očividně pořád chodím jen po koncertech nebo spím. skoro až se zděšením jsem zjistila, že letošek mi přinesl přes sto nových interpretů do tagu seen live (rip staré lástko).
jelikož se vzhledem k ostatním hudebním fanatikům považuju pořád za bábetko, rozhodla jsem se místo žebříčku top alb sepsat ty nejhezčí, nebo spíš nejsilnější, zážitky ze dní, kdy jsem vylezla z domu za kulturou. 


• S W A N S •
@divadlo archa | 19.10.16
set rok předtím jsem si na colours nechala utéct, za což se doteď nesnáším.
swans jsou kapela, které byl zasvěcen celý můj rok. někdy během několikaměsíčního prokousávání se skrz nekonečnou diskografii o ještě někonečnější stopáži, se zájem o swans přehoupnul v mírnou obsesi a obrovské uznání, takže nešlo jinak, než se v říjnu vydat do prahy na první "fyzický zážitek" a ne koncert, jak mi bylo s oblibou připomínáno.
šest skladeb, snad tři hodiny stání a výsledná extáze. jakkoliv můžou mít swans všichni kolem mě dost, já už mám lístek na březnový koncert v brně a ani na offu neodmítnu repete. tenhle vlak mi kdysi zoufale ujel, ale teď jsem ho dohnala, a povezu se, dokud to swans zase nezabalí.


• T O M M Y  G E N E S I S •
@kabinet múz | 17.10.16
tahle kočka mi pro změnu utekla na creepku, což vysvětluje proč jsem lístek do kabinetu měla asi dvě minuty po začátku předprodeje. kromě swans je letošním tématem i girl power a co se týče rapu, tommy je za mě nekorunovaná královna.
bylo vedro, byla to party, publikum bylo skvělý a nikdo nechtěl aby koncert skončil. tommy se dokonce po encore vrátila znovu naložit s trackem execute (srdcovka) a kdybych měla popsat svůj ideální zážitek ještě předtím, než se tenhle večer odehrál, pořád by to byl jen slabý odvar oproti realitě. úžasná holka, kterou jsme si zase jednou všichni chtěli vzít za ženu.


• B A B Y F A T H E R •
@donaufestival krems | 5.5.16
 
donau byl celkově zážitek z jiné dimenze, ke kterému jsem přišla jako slepý k houslím. blunta jsem pak stihla znovu na creepku, ale poprvé je prostě poprvé.
2016 dejmetomu mixtejp od blunta je ikonická záležitost. politických desek bylo mraky, tohle je ale projekt, kterýmu je třeba věnovat víc času, než jen poslech u mytí nádobí. oba sety, jak creepko, tak donau, byly v podstatě identické, s tím rozdílem, že rakušáci babyfathera zažili v uzavřené hale. pocit, že blunt vás týrá svou zprávou a uměleckou vizí byl tím pádem umocněný na skoro nesnesitelnou míru. dezorientace v absolutní mlze, britská vlajka v obličeji a holka manicky se houpající na zemi u noisových pasáží. chvíli jsem se bála, že už na žádný koncert v životě nepůjdu, jelikož ohluchnu. zimomriavky 


• L E 1 F •
@donaufestival krems | 6.5.16
v květnu asi jediný člověk, kterého jsem aktivně poslouchala už dřív - le1f. paradoxně důvod, proč jsem vůbec o donau začala někdy v únoru uvažovat. 
když potkáte na loticovi dvoumetrovýho obra v basketovým dresu, hned vám nedojde, že je to ten samej týpek, co večer na deseticentimetrových podpatcích twerkuje za řevu "i just came to party, not here for you boy". nejupocenější koncert s krásnou let's accept everyone and everything mentalitou v publiku, partoška jako blázen. škoda jen, že prvních pár tracků bylo všechno strašně potichu, než si le1f vyřval na zvukařích more bang in the house.
poslední RAGE a všichni jsou šílení.



• P A T T E N •
@lunchmeat festival | 14.10.16
k zážitku z patten není moc co říct. šlo v podstatě jen o přehrání celý desky, ale když tu desku žereš, tak seš spokopanda. super bonusem byla krásná visual show, která se bohužel v závratném množství projekcí a laserů a strobáčů na celém lunchmeatu tak nějak ztratila, a člověk už ji mohl brát tak trochu jako samozřejmost. mě si ale tahle momentálně dvojka získala, i když jsem soudě podle reakcí publika byla spíš jedna z mála.


• R O L Y  P O R T E R & MFO •
@lunchmeat festival | 14.10.16
zmínit autora visuals k setu rolyho portera je v tomhle případě naprosto zásadní, protože to byl prostě a jednoduše zážitek za všechny prachy.
těžko se popisuje co se mi odehrávalo v hlavě a hlavně za (?) očima, při posledních minutách show z úplně jiné dimenze. obrazy, které vznikají díky oslepujícímu světlu při zavřených očích jsou něco, co chci rozhodně vidět ještě alespoň jednou. 
navíc, MFO má na svědomí mnohem víc mimozemských projektů, jako třeba spolupráci s timem heckerem, jejichž vize na donau mě taky dost smetla.


• O F F  F E S T I V A L •
@dolina trzech stawów | 5.-7.8.16



už se těším, co všechno stihnu letos. na nic se stejně hrát nenaučím. sportu zdar