čtvrtek 29. září 2016

co mi duní v hlavě celý prázdniny

tři měsíce volna v tahu a já si zase spokojeně hraju na uměleckýho teoretika a člověka, kterej prej píše blog. léto bylo strašně napráskaný vším, a nejvíc mi v hlavě, popravdě řečeno, utkvěla reklama na bulharskou diskotéku, protože jsem ji slýchala sto hodin denně po dobu jednoho týdne. to ale nikoho nezajímá. já se tenhle zážitek budu snažit dál vytěsnit a vy se koukněte, jakej byl můj letní soundtrack. 
bez ladu a skladu jak mě napadalo, jako posledně.


palmistry - pagan
je třeba začít rázně a alespoň trochu kontroverzně. přiznám se, že jsem se z prvu řadila do skupiny lidí, kteří říkali jaká je tohle album sračka. deska, která dokázala rozproudit každou debatu, jelikož se jedná o stoprocentní love/hate počin. můj komentář snad jen: když mi hraje náhodně v ipodu, fyzicky nelze přeskočit. i'm too busy dancing.



martha - blisters in the pit of my heart
tady není na co se vymlouvat. podle mě je tahle deska šíleně letní, šíleně chytlavá a šíleně super. svoje kytarový kořeny jen tak nezapřeš. (ještě alespoň pár let) od poslechu nečekej nic převratnýho, jen pocit, že venku je krásně a prostě musíš někam vypadnout.



clipping. - splendor & misery
jestli znám za léto něco pozpátku, tak je to tahle deska. kolektivním úsilím, i s mou pomocí, vznikl opravdický text o konceptu který se nedá shrnout jen tak dvěma slovy. pro nadšence k přečtení na gin&platonic.

top track: baby don't sleep


sepalcure - folding time
vybavuju si první poslech na brněnském bytě, který nás vůbec nezaujal. machinedrum je ale pán všech pánů (v hudbě podzimího semestru bude human energy na 100%, to už můžu říct s jistotou teď.) a tak bylo jasný, že si mě deska dřív nebo později získá. poslouchám ji pořád. u vaření, u čištění zubů, cestou v buse, kdekoliv. a pořád mě baví.



thundercat - apocalypse
funk. jako. prase. o tom, jaký je thundercat muzikant jsem se rozplývala už v ozvěnách z offu, a logicky muselo následovat obsesivní poslouchání všeho, čeho se jen dotkl. jedna hitovka střídá druhou a zbývá jen těšit se ze života.



tommy genesis - world vision
jedno z největších očekávání krýpka, na který jsem se kvůli lukrativní práci na poště nakonec ani nedostala. nic mi ale nezabránilo tommy naučit poslouchat všechny ovlivnitelné lidi kolem mně. girl power!

top track: execute


anohni - hopelessness
nejchytlavější a zároveň nejvážnější album možná celýho roku. kdo neví o anohni, jako by nebyl. to, že nepřijela na off beru stále jako jednu z největších festivalových křivd. je to těžký a politický, ale zároveň krásný. give it a try.

top track: 4 degrees


swans - the glowing man
diskografií swans se systematicky prokousávám od začátku tohohle roku. novou desku jsem tudíž buřila snad ještě předtím, než oficiálně vyšla (ehm.) a přes půl hodinu dlouhý epos "the glowing man" je jedním z mých nejposlouchaněších tracků na lastku. swans asi nemá smysl nějak popisovat. už se těším na koncert.

top track: the glowing man


jenny hval - blood bitch
jenny je koťátko, ale tady se z ní stává tak trochu ztracená upírka. koncept je moc krásnej, je dobrý poslouchat to v kuse. jako samostatný písničky funguje sice jen hrstečka tracků, ale to ničemu ani nikomu nevadí. je to hodně krvavý a hodně ženský. aj lajk ju jenny hval, fakt že jo. a čím dál tím víc.

top track: secret touch


dalších devět za námi, podzimní semestr ne že by klepal na dveře, ale snaží se mě udusit tou hromadou textů, který mám přečíst. jestli se neupíšu k smrti (nebo ďáblu abych to vůbec zvládla) tak čekejte za tři měsíce něco podobnýho. 
sportu zdar.