středa 8. června 2016

co mi duní v hlavě celej jarní semestr

dneska jsem dostala skvělej nápad. jelikož jsem úspěšně složila zkoušku, cítím se teď jistá v kramflecích a jako správnej know it all, takže jsem zaručeně dost kompetentní na to, abych se zase pustila do keců o něčem kulturním. 
moji spolubydlící jsou hodní lidé. nechávají mě pouštět si v kuchyni hudbu na věži a já týhle možosti využívám prakticky 24/7. občas mě chtěj zabít, ale máme se rádi. dnešní článek bude o deskách, který byl celej byt nucenej poslouchat v jarním semestru a vy byste si je měli poslechnout taky.
nejsem žádnej odborník, vlastně jsem na tom dost špatně a nemám za sebou ani žádej super seminář jak psát o hudbě vedenej otravným brejlounem ze znojma, ale za to jsem odhodlaná.
dare to continue? tak jo.


kanye west - the life of pablo
jakákoli z pětasedmdesáti verzí tohohle alba stojí za poslech. kanye je tak trochu debil a tak trochu bůh (jako já). je to chytlavý, jsou tam super featuringy a je to kanye, nevím proč bych to měla vůbec víc obhajovat.

top track: no more parties in la


anderson .paak - malibu
venku svítí slunko, je teplo ale ne moc, kolem pátý odpoledne. zrovna si uvaříš kafe a máš dobrou náladu. čumíš z okna, kde soused z vrchu venčí vlky. ne psy, vlky. všecko je tak jak má bejt a k tomu si pustíš tohle album. nejpohodovější árenbíčko na planetě.

top track: heart don't stand a chance


jessy lanza - oh no
tahle holka dělá samý hitovky s krásným éterickým vajbem. vybírat jen jeden song je skoro zbytečný, protože všechny mě baví úplně stejně, a to moc. až vyrostu, chcu bejt jessy lanza. pro fakt zainvestovaný nadšence je tady live session, do který jsem se zamilovala.

top track: it means i love you


the last shadow puppets - everything that you've come to expect
jsem odchovaná na arctic monkeys, takže na co sáhne turner, to mě zákonitě zajímá. last shadow puppets byl můj nejmilovanější alexův vedlejší počin a když vyšla tahle deska, těšila jsem se jak malá. klipy mají skvělej vizuál - mafiání a nátělníky, a je to skoro tak dobrý, jako ta deska předtím.

top track: bad habit


andy stott - too many voices
nejzásadnější informací je to, že neexistuje krásnější vinyl než tenhle. prej to není tak komplexní jako předchozí desky, prej se v tom po pár posleších už nedá najít nic moc dalšího. můj pohled je asi takovej: andy byl teď ve varšavě, a já byla naprosto odhodlaná se tam za každou cenu dostat, dokud mi nebylo řečeno, že je to daleko jako prase. holt nejsem kámoš se zeměpisem. i za těch pět hodin cesty by to ale stopro stálo.

top track: new romantic


leon vynehall - rojos (designed to dance)
tahle deska má nejvýstižnější název ever. roztancovala by i mrtvýho. neexistuje haus u kterýho by se mi líp mylo nádobí a to už je sakra punc kvality. moc hezkej koncept, moc hezká růžová, jeden z mojich nejoblíbenějších hypnotických klipů.

top track: blush


 the drones - feelin kinda free
tom mi říkal: tohle má strašně chytlavou vyhrávku, poslouchej! já jsem říkala, že je to nejdivnější melodie kterou jsem za poslední dobu slyšela, že chytlavý to není ani trochu a že si nedovedu představit, že si tohle jen tak někdy zabroukám. o x měsíců později stále nejsem schopná tuhle desku smazat z mobilu a uvolnit tak místo jiným a furt se k ní vracím. je to chytlavý jak prase.

top track: to think that i once loved you (dojáček první třídy)


antwood - virtuous.scr
popis tohohle počinu nechám na chytřejších lidech než jsem já. bordel. baví.

top track: uncanny valley


radiohead - a moon shaped pool
tou dobou, kdy radiohead začali strašit s novou deskou a vypouštěli singly jsme zrovna byli na donau. jeden z nejkrásnějších mimofesivalových momentů se odehrál, když jsme se všichni skupinově sebrali z opalovačky na střeše a šli se podívat na zrovna vypuštěnej klip k daydreaming. radiohead jsou srdcovka a budu je poslouchat asi vždycky.

top track: ful stop


devět stačí. devět je hezčí číslo než deset. třeba se mi bude chtít udělat něco podobnýho i za prázdniny, nebo za podzimní semestr. kdo ví.
jestli jste profesionální stalkeři, můžete mě špehovat na lástku. jestli chcete doopravdický články o hudbě, o který jste doteď ani nevěděli, že ji potřebujete k životu, od lidí kteří nejsou takoví blbci jako já, švihejte na gin&platonic. it will save your life.


neděle 5. června 2016

co ty tady dneska? >> já tady praxuju


letos jsem si dost odvážně zapsala do jarního semestru praxi v kulturních institucích, a měla jsemto štěstí si ji užít zrovna v praze. v brně. (jo, nedorozumění je v tomhle případě na denním pořádku)
mým jediným cílem bylo nerozlívat vínečka na vernisážích a nutný už na rozjezd podotknout, že jsem ho splnila. od jedenadvacátýho května jsem měla možnost skoro denně sledovat jak to v praze vypadá a funguje, dávat si super nanuky, slintat nad super jídlem, ale hlavně - fotit. no a jak jinak si těch pár dnů líp shrnout než článkem, že. tak jo, bude to dlouhý, ale s obrázkama, tak nebojte.

po domluvě se soňou bylo mým prvním úkolem nafotit dětskej workshop budoucích audiovizuálních géniů, kteří nás s tímdle vedením strčí všechny do kapsy v horizontu, dejmetomu, desíti let. byla jsem nerozfocená, nervózní a bylo vedro. 

virtuozita na kláveskách

finální produkt s plastickým plátnem, projekcí a diy nahraným soundtrackem

hned o pár hodin později a po bolestivým uvědomění si, že děcka toho umí dělat víc hustýho než já, si přišli do prahy nadšenci smontovat svůj vlastní přijímač




stejnej večer vznikla i tahle fotka, kterou jsem vůbec nefotila já, ale nikol. moje máma ji má nejradši. říkala, že by si ji klidně nechala vyvolat. nebudu říkat, že jsem byla slightly ukřivděná.


další akce se bohužel stala obětí největšího zmatku a všeobecnýho chaosu, takže ze s(o)unday mixtapes, nedělní poslechovky, se toho moc nepořídilo. venku bylo krásně a nikdo nechtěl stát vevnitř, díky čemuž byla praha tak nějak prázdná, a vystoupení michala zbořila v podstatě sledoval jen ken ganfield. 

ken ganfield
 nedělní pohodáres venku
michal zbořil


o další fajn akci se postarali architekti a jejich 11. předávání ceny bohuslava fuchse. všichni vypadali strašně super, projekty vypadaly taky super, kluci kteří se starali o afterparty mi pouštěli jessy lanzu, dannyho l harle a jiný pecky, přišla za mnou venďa a všecko bylo prostě pětihvězdičkový.





diskuze s kateřinou šedou (můj domov je / není bronx) mi nakonec byla mnohem bližší, než jsem původně čekala. jelikož bydlím kousíček nad cejlem, poslechnout si názor na tuhle lokalitu z několika, i odborných, pohledů, bylo strašně přínosný. nejzajímavější na tom je, že i když se o cejlu nesou strašný řeči, paradoxně maj na tohle místo nejvíc názor ti, kteří tam ani nebydlí.




a teď už se dostáváme k samýmu vrcholu praxování. druhý ročník noise kitchen synth festu. dva dny expa nejrůznějších udělátek a krabiček na muziku, dvě noci elektronický hudby. lidí je hodně, dobrá nálada vládne, cizinci se snažej naučit říkat "slivovice". atmosféra je skvělá a o shows ani nemluvím. v neděli mě sice trochu bolí hlava, ale nic co by se nedalo přežít. holt to je tak, když to někde tepe, víš co.



the orb ↑

peter edwards, se kterým se v sobotu za bouřky bavím o tom, že jeho dalším životním cílem je grónsko, kde bude nahrávat jen ticho a pouštět ho veverkám. taky rozebíráme počítačový hry a smysl života. "well, isn't everything just a big ball of things in the end?" "man, that's deep."



igor, kterej zrovna údajně hraje svůj první koncert ever. potom, co se dáváme do řeči kvůli nějaký banalitě, zjišťujem, že jsme oba žili v anglii. igor říká, že prodává v music shopu a chodí k němu kdosi z gieglingu. závidím igorovi.

overall byla moje zkušenost naprosto skvělá a určitě bych neměnila. chtěla bych tímhle poděkovat soni, že na mě byla hodná, nikol, že jsem si měla s kým povídat a všem, kteří přes tejden snášeli moje "nemůžu, dělám fotky". 
praha je zkrátka prostor, kde se pořád něco děje a žije to tam. ať už v rámci přednášek, workshopů, koncertů, nebo prostě jen sezení na schodech s kámošema mezi tím co si dáváš jeden z nejlepších nanuků všech dob.

závěrem snad jediný. v brně máme lepší všechno. dokonce i prahu.

víc fotek na facebook PRAHA / instagram PRAHA / postupně i můj tumblr