středa 18. května 2016

o filmech, který mi rozmrdaly mozek | část dva

sama jsem nečekala, že si dám voraz na víc než dva měsíce, ale slovy masaje "taková byla doba" a holt nezrobíš nic. problém nebyl v tom, že bych snad až doteď neviděla žádnej film, kterej by mi udělal v hlavě dostatečnej guláš na to, aby se mně o něm chtělo psát, ale v tom, že studovat teorii znamená jen číst a psát a pak zase číst a psát a člověk už se pak prostě na žádný další psaní necítí. řekněme že writers block. spíš lenost. ehm.
without further a due - další tipy, který tě nenechaj chladným. a jestli jo, tak si asi nemáme co dál říct.

Já, Olga Hepnarová

"Zmrzačili mou duši. A proto je nenávidím. Nevěděli o mně nic, věděli akorát, že chodím kouřit. Říkali o mně, že jsem taková divná, že nevědí, co mi je, a že mají ze mne strach."
 
měla jsem to štěstí si na olgu zajít do kina, a když pominu, že to byl zasranej vyděračskej cinestar, byl to rozhodně jeden z těch lepších kinozážitků. (ale neposlouchejte mě, do kina chodím tak málo, že nejživějš si snad pamatuju promítání hledá se nemo v kině petra bezuče. who am i to judge.) 
pokud jste stejní ignoranti a neznalci jako já, dopřejte si to potěšení, a nezjišťujte o čem film je a kdo olga hepnarová vlastně byla. uděláte si tím hroznou radost a ani si snad nedovedu představit, jak moc by mě tenhle příběh pak smet.
nekonečný černobílý záběry na kterejch michalina olszańska prochází s nejapatičtějším výrazem všech dob a kouří jedno cigáro za druhým mě spolehlivě zhypnotizovaly. estetickej bonbónek. vostřílenej návštěvník cinestaru zvyklej na velkofilmy si řeže žíly a má duše plesá.
nejlepší na tom všem je, že jsem ani jednou neměla pocit jako by se mi tvůrci snažili vecpat na olgu názor. sledujou její příběh, tak jako pak já sleduju jejich příběh a nikdo na konci není o nic víc chytřejší než na začátku.



High-Rise
"Looks like the rot's set in."

jestli je v něčem 9gag fakt dobrej, tak se mi znovu potvrdilo, že v žebříčkách filmů. o filmovou adaptaci stejnojmeného románu se údajně lidi snažili už od sedmdesátek, ale finální produkt se k nám dostává až 2015 pod taktovkou bena wheatleyho. ben má na svědomí další skvělý jsem-sjetej-vy-budete-taky-sjetí film, kterej mě tak dostal, že jsem se na high-rise těšila i přes nízký hodnocení skoro všude. věděla jsem proč. + loki v hlavní roli, hehe
nečekej přívětivou naraci, nečekej nepředvídatelný vyvrcholení. to, jak celá tahle vizuálně předimenzovaná kritika společnosti dopadne, se stejně dozvídáme hned na začátku a jiný konec než totální destrukce všeho snad ani nepřipadá v úvahu. elektřina vypadává, na střeše mrakodrapu si cválá kůň, žerou se psi. dystopia at it's best.
jasně, dalo by se říct, že jako celek je film strašně zmatenej a tak nějak nekompaktní, ale přesně to mě na něm baví. konání postav je zdánlivě přitažený za vlasy, ale stačí se podívat kolem sebe, a vidíš stejný vzorce chování úplně všude.


tak jo, snad se zas brzy uvidíme a tentokrát už to nebude trvat celou věčnost, čus. a koukněte se na ty filmy.